Hlavním cílem Národní inventarizace lesů (NIL) je poskytovat objektivní a nezávislé informace o stavu a vývoji všech lesů na území ČR, a umožnit tak kvalitní lesnicko-politické rozhodování. Stěžejním metodickým principem NIL je výběrové šetření založené na teorii matematické statistiky. Poskytované informace jsou získávány na základě opakovaného terénního šetření na inventarizačních plochách rozmístěných po celém území ČR. Výstupem NIL jsou odhady předem daných parametrů (vlastností lesa respektive krajiny jako celku) a to pro úroveň celé ČR nebo pro zvolené podoblasti (například kraje, přírodní lesní oblasti apod.). Přesnost výsledků je vyjádřena formou intervalových odhadů.
Úlohou NIL je s dostatečnou aktualizací poskytovat objektivní a přesné informace o stavu a vývoji lesa na území ČR a pro menší územní celky (regiony NUTS, biogeografické členění).
Pouze na základě dostatečně přesných a nestranných informací lze utvářet zodpovědnou lesnickou politiku a zároveň provádět vyhodnocení jejích dopadů na les a lesnický sektor. NIL založená na výběrovém šetření prováděném přímo v terénu je nejvhodnějším a žádaným zdrojem informací pro tyto účely, jakož i pro mezinárodní výkaznictví o lesích. Informace projektů NIL jedinečným způsobem umožňují koordinovat lesopolitická rozhodnutí a formulovat společné strategie pro lesy a lesní hospodářství na úrovni překračující hranice jednotlivých států.
Do současnosti byly v ČR pro tyto účely využívány především sumární údaje z lesních hospodářských plánů (SLHP). Informace o lesích v ČR vyplývající z tohoto zdroje jsou v mnoha ohledech výrazně odlišné od údajů NIL. Rozdíly vyplývají především z podstaty lesních hospodářských plánů (LHP), které primárně slouží jako nástroj vlastníka či správce lesa pro hospodaření na konkrétním lesním majetku. Tomuto účelu odpovídá i výčet poskytovaných údajů LHP, který je v porovnání s NIL výrazně užší. Další skutečností je, že LHP jsou zpracovány pouze pro pozemky určené k plnění funkcí lesa (PUPFL, způsob využití evidovaný katastrem nemovitostí), zatímco šetření NIL pokrývá celé území kategorie les podle mezinárodní definice. Metodika zjištění stavu lesa v rámci zpracování LHP navíc nevylučuje vznik systematických chyb.
V rámci NIL je nejprve analyzován krajinný pokryv jako celek a teprve poté je možné výběrové šetření zaměřit na cílovou kategorii pozemků les, jejíž výskyt není jakkoli předem paušálně dán (stavem katastru nemovitostí, stavem podle lesních hospodářských plánů a osnov apod.). Mohou tak být poskytovány cenné informace pro sektor ochrany přírody, krajiny a životního prostředí obecně. Mezinárodním trendem posledních let v oblasti NIL je plánovité zjišťování vybraných údajů o ostatních kategoriích pozemků mimo les i o krajině jako celku.
Na vybraných lokalitách přímo v terénu (inventarizační plochy) je zjišťována pestrá škála údajů, které jsou následně vyhodnocovány soudobými metodami výběrových šetření. Výsledkem jsou odhady předem daných cílových parametrů (úhrnů, středních hodnot, množství přepočtených na jednotku rozlohy území) včetně kvantifikace míry nepřesnosti formou intervalového odhadu. Objektivní způsob práce s nejistotou poskytovaných informací, kontinuální a doložitelný proces kontroly kvality sbíraných údajů a jejich dalšího zpracování, použití mezinárodně harmonizovaných definic – to vše jsou podstatné znaky, kterými se moderně pojatá NIL od ostatních zdrojů informací o lese a krajině odlišuje.
Počátky národní inventarizace lesů na území České republiky sahají do 1. poloviny 20. století. První národní inventarizace lesů založená na principu výběrového šetření byla provedena v letech 2001–2004.
Již ve druhé polovině devatenáctého století existovala a byla naplňována potřeba informací o stavu a vývoji lesa nad úrovní jednotlivých lesních majetků, tj. pro rozsáhlé regiony odpovídající dnešnímu pojetí státu. Do tohoto období spadají první statistická šetření (dotazníkové censy) provedená na území dnešní ČR [1].
Krátce po vzniku samostatného státu bylo na našem území provedeno „Statistické šetření o poměrech lesů v Republice československé dle stavu roku 1920“ [1], které mělo charakter vyčerpávajícího dotazníkového šetření (census). Prakticky všichni správci větších lesních majetků v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi byly obesláni dotazníky, které centrálně sumarizoval prvorepublikový statistický úřad. Žádné údaje nebyly zjišťovány přímo v terénu. Údaje dotazníků byly agregovány pro úroveň celého státu, jmenovaných regionů, žup a okresů.
V tomtéž období již probíhaly světově první národní inventarizace lesů ve Skandinávii – Norsko 1919, Švédsko 1920, Finsko 1921, které vzhledem k rozloze skandinávských lesů a tamním přírodním podmínkám nemohly být realizovány jinak než výběrovým postupem. Při tomto pojetí jsou na vybraných lokalitách měřením přímo v terénu zjišťovány údaje, na jejichž základě se pak sofistikovanými postupy odhadují parametry všech lesů (respektive porostů či jejich částí), jež jsou předmětem zájmu – tedy i těch, v nichž nebylo terénní šetření prováděno. Byla to právě Skandinávie, odkud se do dalších částí Evropy a světa v první polovině dvacátého století rozšířil koncept výběrových postupů při zjišťování stavu lesa.
V padesátých letech byla v tehdejší ČSR provedena inventarizace lesů, která metodicky stavěla na sumarizaci údajů lesních hospodářských plánů (LHP) ve správě Československých státních lesů, což představovalo zhruba 1,5 mil. ha. LHP byly v letech 1949 až 1952 intenzivně obnovovány pracovníky Lesnicko-Technického Ústředí v Brandýse nad Labem (ÚLT) – organizace po sovětské okupaci v roce 1968 přejmenované na Lesprojekt a před rokem 1989 pak na dnešní Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (dále jen ÚHÚL). Při tomto pojetí inventarizace jde prakticky o census, kdy jsou sumarizovány údaje získávané různými postupy za všechny lesní porosty, přesněji za ty porosty, které jsou součástí nově vytvářených či obnovovaných LHP. Další takto pojaté inventarizace byly provedeny v letech 1960 a 1970. Od roku 1979 byla zavedena praxe každoročních souhrnných lesních hospodářských plánů (SLHP), která vychází z pravidelné roční obnovy LHP na zhruba desetině území. LHP je standardně zpracováván na období deseti let. Údaje SLHP jsou hlavním zdrojem informací pro každoroční Zprávu o stavu lesa a lesního hospodářství a dodnes převažující zdroj informací pro mezinárodní reporting o lesích za ČR. SLHP vychází ze stejného metodického principu jako inventarizace v letech 1952, 1960 a 1970, tj. z popisu jednotlivých lesních porostů v rámci obnovy LHP, respektive LHO (lesní hospodářské osnovy pro majetky do 50 ha).
V návaznosti na mohutný rozvoj výběrových metod a jejich aplikací v mnoha oblastech lidské činnosti po druhé světové válce došlo i v ČR na přelomu tisíciletí k potřebě aplikace těchto metod při zjišťování stavu a vývoje lesa.
Provedení Národní inventarizace lesů je zakotveno v § 28 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Realizaci první NIL schválila Vláda ČR nařízením č. 193/2000 Sb. a jejím provedením byl pověřen ÚHÚL Brandýs nad Labem. První cyklus NIL metodicky založený na výběrovém šetření prováděném přímo v terénu, proběhl mezi lety 2001–2004. Po ukončení terénních měření (2001 až 2004) došlo v roce 2005 ke zpracování a publikaci výsledků. V roce 2007 byla vydána monografie k provedení NIL1 [3]. Podrobné výsledky zaměřené na hospodářsko-úpravnické charakteristiky doplňují údaje o zdravotním stavu lesa, socio-ekonomické a environmentální parametry.
Nařízením vlády č. 247/2009 Sb. ze dne 20. července 2009 došlo ke spuštění druhého cyklu Národní inventarizace lesů v ČR (NIL2). Provedením druhé NIL byl opět pověřen ÚHÚL Brandýs nad Labem. Po metodických a technologických přípravách v letech 2009–2010 byl v roce 2010 realizován pilotní projekt NIL2 v Přírodní lesní oblasti Středomoravské Karpaty, který měl za úkol připravit a ověřit technologie sběru a vyhodnocení dat NIL2. Terénní sběr dat NIL2 proběhl v letech 2011–2015. První výsledky NIL2 byly publikovány v roce 2015 [4] a komplexní monografie, prezentující celé spektrum výsledků, byla vydána v roce 2019 [2].
[2] KUČERA, Miloš a ADOLT, Radim, eds. (2019): Národní inventarizace lesů v České republice – výsledky druhého cyklu 2011–2015. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL), 440 s., ISBN 978-80-88184-23-2.
[3] ÚHÚL (2007): Národní inventarizace lesů v České republice 2001-2004; Úvod, metody, výsledky. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL), 224 s., ISBN 978-80-7084-578-5.
[4] ÚHÚL (2015): XVIII. Sněm lesníků – Národní inventarizace lesů (sborník příspěvků), Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL), 78 s., ISBN 978-80-905995-7-4.
ÚHÚL úspěšně dokončil druhý cyklus Národní inventarizace lesů v ČR (NIL2, 2011–2015). Od roku 2016 již pokračuje NIL v kontinuálním režimu s pětiletou periodou návratu na inventarizační plochy.
V roce 2018 ÚHÚL dokončil veškeré práce spojené s druhým cyklem národní inventarizace lesů (NIL2, 2011–2015), který díky opakovanému měření na lokalitách totožných s NIL1 doplnil statický charakter informací NIL1 o vývojové trendy (např. odhad změny rozlohy lesních pozemků, odhad změny celkové zásoby dříví) a především o dynamické veličiny (např. odhad množství vytěženého dříví, odhad přírůstu dříví, přesuny rozlohy území mezi sledovanými kategoriemi pozemků), které nebyly nikdy v historii ČR publikovány na základě údajů přímo zjišťovaných opakovaným šetřením na identických lokalitách v terénu. V rámci druhého cyklu byla založena nová inventarizační síť, na které od roku 2016 probíhá kontinuální inventarizace s pětiletou periodou návratu na inventarizační plochy.
ÚHÚL má na základě získaných zkušeností jasnou vizi, jakým způsobem by měla Národní inventarizace lesů dále pokračovat. Jedná se o kontinuální inventarizaci, s každoročním sběrem dat a jejich průběžným vyhodnocováním. Šetření na konkrétních inventarizačních plochách se opakuje jednou za pět let (pětiletý cyklus). Do roku 2015 používaný periodický systém NIL s desetiletým cyklem byl shledán nepružným a neefektivním. Výsledky jsou k dispozici jednou za deset let a stávají se tak postupně neaktuálními. Dalším problémem je téměř šestileté přerušení prací mezi inventarizačními cykly, kdy dochází k rozpadu odborného týmu a není využita nákladně pořízená technologie. Přechod z periodické inventarizace na kontinuální je také postupným trendem v řadě evropských zemí (Finsko, Švédsko, Francie, Rakousko a další).
Záměr změny podoby inventarizace byl již znám před zahájením NIL2. Celá technologie sběru a vyhodnocení NIL2 byla připravena tak, aby od roku 2016 bylo možno zahájit kontinuální inventarizaci. Tento návrh byl předložen garantovi NIL ČR Ministerstvu zemědělství. Ministerstvo tento záměr přijalo a pověřilo v roce 2015 ÚHÚL provedením projektu Sledování stavu a vývoje lesních ekosystémů (SSLEK) do doby, než bude vyhlášena další NIL nařízením vlády. Projekt byl navržen tak, aby co nejefektivněji navazoval na šetření prováděné v rámci NIL ČR a aby zároveň umožnil častější a operativnější poskytování potřebných informací. Kontinuální podoba Národní inventarizace přináší následující výhody:
